Dva zástupci českého windsurfingu Pavel Hrubý /ČWA/ a Luboš Mielec /Jachting TJ Palkovice/ se zúčastnili Raceboard Masters World Championships 2016, které proběhlo minulý týden v Rize. Každý z nás jsme se vydali po vlastní ose. Pavel vyjížděl v sobotu odpoledne s tím, že cestou přespí a dorazí v neděli. Můj záměr byl vyrazit v sobotu ráno, že snad těch 1100 km do večera stihnu. Jedno pěkné úsloví říká “Chceš-li pobavit pánaboha, seznam ho se svými plány”.
První část plánu vyšel, vyrazil jsem obytkou v sobotu brzo ráno a dorazil do místa v pondělí večer osobákem. Pro Ty vnímavé, kteří zaznamenali v textu drobnou disharmonii logiky jenom ve skratce vysvětlení. Před Waršavou se kousla 5ka, následovala v prachu polské silnice za plného provozu rozborka převodovky, demontáž 5ky a znovu zborka. Bez pětky zpátky do Ostravy, přebalit do osobáku a znovu za volant. Takže jsem dorazil v pondělí večer jako na koni. V úterý začínal závod.
Prostředí místa konání byl jachetní klub na břehu jezera malinko větší a širší než Mlýny. Čistá voda, písečná pláž, teplota 30 °C. Pro účastníky na parking vyhradili treningové hříště s úmělou trávou, přípojený agregát /v provozu 12-20 hod/, na místo pro plachty ohradili 1/3 fotbalového hříště s postaveným velkým party stanem, s ostrahou, kde každý den čekaly na závodníky super vydatné polévky se smetanou, přísadami a pečivem. Dva rauty na zahájení a ukončení ve velkém stylu.
Tím, že jezero Kišezers je vzdušnou čarou od pobřeží cca 15 km, perfektně fungovala večerní termika. Nevýhoda byla, že nás pořadatelé nechali celý den v parnu čekat do večera, kdy se standartně, bez problem odjely i čtyři rozjížďky. Kuriozita byla, že poslední možný start byl hodinu před západem slunce, ale tím, že v této době se slunci v Lotyšsku zapadnout nějak vůbec nechtělo, vraceli jsme se jeden den z poslední rozjížďky kolem 22.00 hod. – můj osobní record.
Ale k samotným závodům. V silné konkurenci 58 závodníků z 12 zemí, nejvzdálenější Argentína, se první den odjely 4 r. ve větru cca 5-6 m/s, Pavel začal velice slibně, dal v posledních dvou umístění 7,8. Já ještě malinko retardovaný z působivého cestovaní jsem začal 30, ale postupně jsem se matořil k lepčím vysledkům. Po první dni Pavel skončil na skvělém 3 místě ve tř. GM za finama Blinnikou a Finerem . Já jsem skončil třetí v za Heinerem Homrighausen z Německa a Michalem Szrednickým z Polska v kat. SV. Do předposledního dne si Pavel držel vynikající třetí místo, kde na něho zle tlačil Paul Leone z GB. Mi se podařilo přeskočit Michala Szredického a dostat se na druhé místo v SV. Celkově jsme se pohybovali těsně za sebou kolem 16-18 místa.
Na poslední den byla předpověď ratatata. Předpověď se vyplnila v prvních dvou r. se vítr zvedl na stabilních 9-10m/s, kdy Pavel opět zajel skvěle, pověsil, tam 13 a 9, v obou porazil Paula. Já jsem si tradičně v jedné z nich ustlal, ale pořád už jsem si udržoval solidní náskok před třetím v SV. Po odpolední pause ještě přibyla dvě tata na ratatatatata a stabilní vítr se zvedl na 13-15m/s. Smúla byla, že Pavel měl registrované dvě 9,5 m2, přestrojil, ale druhá plachta i když do silného větru byla “vela”. Oba dva jsme první odpolední rozjížďku v tomto větru dojeli, ale podle výsledků poslední rozjíďka by už neměla vliv na umístění v kat. Poslední den Paťo Pollák celému světu vysvětlil proč je zaslouženě Mistrem světa. S 9,5 plachtou dával v silném větru ostatním v cíli celý kurz. Klobouk dolů. Další klobouk si zaslouží Heiner vídtěz ve SV, podařilo se mi ho sice v jedné r. porazit, ale jinak jel jako z praku, bylo vidět, že chlapec má letos natrenováno a přípravu vzal ukrutně vážně. Jeho celkové 8. místo hovoří za vše.
Sumá sumárum. Celkově já 19tý a stal jsem se pro rok 2016 vicemistrem světa v kat. SV. Pavel celkově 16tý a v kat. GM obsadil v silné konkurenci 4. místo. Jak říká klasik: špatný začátek – dobrý konec, tentokrát vyšel alespoň pro mne. Rok 2016 mám v “kapse” a rok 2017 – velký otazník. Vlastně nevím ani kde a ani jestli, to vše ukáže až čas.
Celoživotně postižený windsurfingem CZE8
Blahopřeji k úspěchu pánové.
No paráda ,připojuji se k blahopřání.Standa Koblasa.
Posílám velké gratulace
Patrik
Blahopřeji, fakt dobrý. Miss you windsurfing. Zdenek Urbánek
Ahoj Zdenku. Tady Jarka Dvorakova. Zdravim z Toronta. jarkad007@gmail.com.
Pánové díky za blahopřání, určitě tušíte, že jsem byl ochoten v rámci reprezentace
položit za ČWA i vlastní život, pravda ke konci moc nechybělo…. dělám si kozy.
Prostě se to všechno sešlo a nakonec i vyšlo, jednou už muselo. Jediná chyba na kráse, že tam překážel ten Heiner. Taky mohli jeho rodiče s úspěšným skotačením rok počkat. Takže Mont Everest stále čeká. Zatím jsem dotančil do posledního tábora těsně pod vrcholem.
Ale i tak dobrý, ne?.
CZE8