O tom jak proběhl letošní závod 24 hodin Velkého Dářka nám napsal Radim Kamenský…
Na začátku srpna proběhl již čtvrtý ročník "24 h Velkého Dářka". Opět ve
stejném pořadatelském složení pod taktovkou
Vládi Ehla coby prezidenta Windsurfing Clubu Velké Dářko. Start ve 12
hodin v sobotu se uskutečnil po dohodě mezi
účastníky o půl hodiny později, aby si někteří opozdilci mohli vyspravit
svoje vercajky na vodu. Ve 12:30 tedy proběhl
start závodu podobně jako v Le Mans ( Francouze mi radši dlouhou dobu
nepřipomínejte! ), od hospody přes zábradlí ke strojům
a do vody s tím vším. TraÅ¥ byla klasicky na dvě bójky, jedna dole směrem
k Radostínu a vrchní bójka byla mezi poloostrovem a
pláží, ze které jsme vystartovali. Vál slabší jihovýchodní až východní
směr větru, který občas přinesl i lehce silnější poryv,
zvláště ostatním závodníkům. Moc to nejelo, tak jsem si odskočil na
uzenou kýtu a nechal ty vpředu, aby mi nadělili kolo. Po
návratu se k nám ještě připojil Sen.(sai) Kučéra s novým spodkem, s
poutky a s výrazem, že o závodech nic nevěděl a nikdo mu
nezavolal, začal závodit, ale bylo mu to málo platné. Všichni již měli
odjeto více než on, a než se nadál, vyhlásil jsem po
dohodě s ostatními závodníky pauzu do odvolání. Končili jsme kolem páté
hodiny odpolední a myslím, že sluníčka a slabého větru
měli všichni dost. Večer byla zábava všeho druhu, přes sledování
vypuštěného Prieglu na notebooku po velice moudré dobře
míněné rady do života, až po dojmy z nedávno skončeného MS v Německu.
V neděli ráno v 9:00 jsme znovu startovali od břehu na pláži, znovu
foukal ten samý směr, jen byl o trošku silnější a stálejší.
Do konce zbývaly jen tři hodiny, tak za to všichni brali jak o život.
Když jsem si vybudoval náskok, tak mě za malou chvíli vždycky
ti dva za mnou dojeli na poryv, což tedy se přiznám, nesnáším. Jak se
blížila dvanáctá hodina, uvažoval jsem asi nejen já, kolik
kol ještě ujedu a jestli dojedu ty přede mnou ze včerejška. Padla 12-tá
a byl konec.(konečně) Po sečtení kol a dojezdových časů
bylo jasno o vítězi a poražených.
Ve dvě byl slavnostní nástup k ukončení závodu a předání cen nejen první
trojici, ale i úplně novým závodníkům, kteří absolvovali
tak náročný závod. Byla to Andrejka Hrubá a Vláďa Haken se kterými se
budeme doufám potkávat i na dalších závodech. Vítězem se
stal Luboš Mielec, druhý byl Pavel Hrubý a třetí moje maličkost.
Skončily závody a nezbývá než poděkovat závodníkům za účast,
pořadatelům Vláďovi a Ivetě za pořádání, bráchovi Pavlovi za výsledky na
počítači a podporu, Slávkovi za rozhodcování, mému
spolužáku Frantovi Slámovi za dřevo na ceny, a v neposlední řadě i
Dvořákům za zázemí.
Další ročník bude půlkulatý, tak se doufám sejdeme ještě ve větším počtu
než doposud.
Tak zase někde na vodě ahoj.
Radim Kamenský
Fotografie budou k dispozici hned, jak jen to bude možné.